Zelená

Není jen živoucím důkazem,
že nové se rodí.
Též zmírá stejně.
Znavené v dřevěné bedně,
k smrti utahané.

Prach jsi a v prach se obrátíš,
stejné je to s ní.
Má být tím,
co kotníky mé v létě hladí,
šimrá lehce na kůži.
A zatím dusí víkem mnohé z hladin,
ševelí zlověstně od břehů.
Skrčená v koutě
temných slatin,
do noci tiše pospává.