Bílá paní

Návštěvu jsem dostal vzácnou,
krásnou ženu jako sen,
zvu tě k sobě, Psavče milý,
básničky však s sebou vem.

Na hradě je tuze smutno,
co tam pořád dělat mám,
poklad teď jsem objevila,
za tvé básně ti ho dám.

Než jsem stačil cosi říci,
kouzlo tiše pronesla,
mlha jako závoj jemný,
na hrad mě pak donesla.

Tak jsme spolu četli básně,
já jsem přitom kapku pil,
trubadúrem byl bych jistě,
kdybych tenkrát tady žil.

K ránu jsme se rozloučili,
poklad ten mi nedala,
prý je ona nad poklady,
dlouze mne pak líbala.

Že teď žiji dvojí život,
berte prosím s úsměvem,
jinak by pak mohl býti,
blázinec mým domovem.