Kočkolap

...

Na kole jsem projel asi
všechny zdejší cyklotrasy,
s výmoly i bez výmolů,
nahoru a zase dolů.
Svaly hrají zpod trika,
ale srdce naříká!

Naše zdejší dámy, ženy,
auty prý jsou okouzleny
a můj skromný bicykl
za srdce je nechytl.

Říkal kámoš u Čtyř růží,
jak tak hovor vedou muži,
chceš-li zažít príma sex,
pak si pořiď velorex.

Na inzerát, to je pecka,
jel jsem pro něj do Německa,
žádné splátky za úvěr,
od Helmuta stál pár eur.

Další ušetřené groše
skončily pak u kámoše,
aby, jak jsem potřeboval,
tuningově vyšperkoval,
nablýskal a změnil kapku
moji skvělou kočkolapku.

Vylepšil ji, a ne jednou,
novou megareprobednou,
motor přede hezky tiše,
sedadla z hebkého plyše,
dal lůžkovou úpravu,
dva polštářky pod hlavu.

Skončily teď moje nářky,
brousím zuby na stopařky.
Už se vidím, jak ty lvice
hezky sbírám u krajnice.

V neděli je první jízda,
kol oken si vítr hvízdá,
na silnici dívčina
s hlubokýma očima.

Přibrzdil jsem, značně zpocen,
chci být dívce nápomocen,
co však z pusy vypustila,
to vám páni byla síla.

Ještě teď mě omývají,
mohli jsme být spolu v ráji,
dupla mi však na libido,
řekla - Vyfič, invalido!

Tím jsem pojal, na mou věru,
k velorexům nedůvěru.
Pořídím si radši nový
velociped tandemový.
Snad zruší mou samotu.

Kočkolap šel do šrotu!

...