ALCHYMISTA

Optimista alchymista
něco kutí něco chystá.
Z baňěk se mu kouří,
věčně oči mhouří.
Občas v knize cosi hledá,
na chvíli si pokoj nedá.
Pro vědecké bádání
od dětství má nadání.

Nevěří, že přijde na to,
jak se z prachu dělá zlato.
Nechce věčný pramen mládí.
Jedna věc ho však odvádí

od té práce soustředěné.

Snaží se jak nelíp může;
otrhal i ostny růže.
Hlavu svou má jako střep.
Vzpomenout by si chtěl hned.
Dumá hladov, na lačno,
jak to všechno vlastně začlo?
Kde je toho začátek?
A vrací se nezpátek

ve své mysli zabedněné.

Náhle ťukne do čela
a píská si zvesela.
Přišel na to proč to dělá;
myšlenka to byla skvělá!
Tudíž se k ní vrátil rád,
párky si dal rychle hřát.

V baňce velké, skleněné.