Pracovní

Sedím si v práci, tvářím se bodře,
avšak můj monitor barví se modře.
Pracovní morálka je prostě v háji,
alespoň na Literu jsem jako v ráji.

Nejsem však jediný, kdo na to sere,
kolega vedle mě furt jenom žere.
Bude to asi teplotou vzduchu,
není tu nic kromě hrozného puchu.

Hm... Přišly na řadu uleželé sýry.
Tak to je moc. „Vašku, ty neznáš míry.“
Teď Petra přede mnou ukázala blůzku
a já již v duchu plánuju schůzku.

Nějaká holka, byla by fajn,
jak totiž žehlit, já nemám šajn.
Zato podprdu rozepnu levačkou
a docela vtipně umím mlít klapačkou.

Jenže mít holku, tak to chce prachy
a můj domácí je žádá taky.
A to já chudák je mám snad čarovat?
Cože, nemám žvanit, ale začít pracovat?