Z Dolomitů

V kabince lanovky sedím,
na krásy Dolomitů hledím.
Náhle přistupuje pár,
mládí, oheň, lásky žár.
Do koutka si sedají,
pokradmu se líbají.
Potom dost podrobně řeší,
jak si dnes krásně zahřeší.

Najednou dívka zpozorní,
nejsme tu příliš hovorní?
Třeba ten pán česky umí,
tím pádem všemu rozumí.
Hoch na to hned reaguje,
po očku mě pozoruje.
Černé oči, černé vlasy,
kdo by to mohl být asi?
Zůstaň klidná moje ženo,
je to Ital, jak poleno.

Končím s rolí džentlmena,
smíchy padám na kolena.
Byť možná vypadám jižně,
češtinu ovládám svižně.