Písnička klokaní

Anotace: jeden ze stavů smutné rozpustilosti.

Sbírka: Je mi ctí, že Vám můžu tykat, pane kocoure

Chybíš mi
a dítě ve mně stůně
vůně tvých vlasů ho dojímá
vzpomíná na svůj minulý život.

Příchod tvého já přivítám spoutaná
ústa má u sta zlatých sluncí
v hrnci
utopenci.

Jsou kyselí
od zelí
odlezli od zla-li zelený žáby.
tančí na ska
v poušti Nazca.

Odtud tam tudy
hráli na dudy
dva chudáci legraci neznali
tak hráli do svítání
písničku klokaní ke lkaní
bez ptaní.

Ptačí denní pění věnuje ti věno
a vědro plné pěny na čištění koberce
plného chlupů ze štěněte.

Ten se nesplete
ví kde má víko
a mlíko v orosený sklenici.
Z lednice jepici lapil spolubydlící hřmotně.

Potmě je mi smutně
žes mi pusu nevlepil
jen v představách ji uštědřil štědře
a daroval
a radoval se.
Celé sele pase
v lese.

Spásá krásu v pásu zeleného obilí
oblíbili si ho ti
kdo z nebe možná přiletí.

Kuřeti u řiti kouřiti zdrávo není.
budu šít v poledne na koleni
je to nabíledni
na bílém dni
dlí lední medvědi.

Mají odpovědi.