ptaní

Kolik mám ještě dní?

Všechno je absurdní.

A proč se mi chce žít i nechce?

Už mi to došlo,

zkazil jsem, co šlo.

Ach můj bože, co to mám v lebce?

 

Zahrabat se rovnou můžu jít.

Pomůže mi snad se převtělit?

Pořád se nechytám

a ve všem plavu a přitom lítám.

 

Kolik mám ještě dní?

Živote stupidní,

přirovnal bych tě snad k nemoci.

To, co jsem si přál,

jsem už promrhal,

nezbyl ani kámen na srdci.

 

Namísto slunce vidím jen svůj stín,

k normálním lidem dávno nepatřím.

Pořád se propadám

a samozřejmě vůbec nevím kam.

 

Já jen vím, že z prdele

do hajzlu 

cesta krátká a nenápadná

je,

smůlu mám,

jen neptej se proč

nevím sám.

 

Pořád se jenom ptáš,

možná mě radši pozvi na guláš.