Branec

Klidnou hladinu loďka čeří.
Stařík se vydal pro večeři,
snad moře poklady své vydá
a v síti skončí ňáká ryba.

Náhle se moře rozestoupí.
Poseidon? Ale ne, vy hloupí,
na báje věří jenom nicka.
Ponorka. Zřejmě americká.

Ten příběh radši vezmu hopem.
Ta chvíli točí periskopem,
a potom (jak to dělá dycky)
odpluje. O, jak idylický.

Po chvíli zas se voda vaří.
Ponorka. „Zdravstvuj komisaři!“
poslušně stařík rukou mává,
když z útrob vynoří se hlava.

Ta patří nějakému branci.
„Nebyli zdes amerikánci?
A kudá pluli, skažítě mi,
pomozte svojí rodné zemi.“

Stařík vzpomene mladá léta,
když na křižníku přes půl světa,
ve službě nesmělo se chrápat:
„Pluli na jiho jiho západ!“

Rusko je velké. Má to háček.
Odveden chytrý i prosťáček,
ne vždy je však čas na výuku.
„Nemachruj! Ukaž! Nemáš ruku?“