Tak za dva měsíce

Těšil jsem se na tuhle chvíli,
teď už ani nevím na co.
Školy jsme s radostí opustili,
zkazit náladu mi může sotvaco.

Jeli jsme s přáteli do města,
oslavit, že se dva měsíce neuvidíme.
padly tam ledajaká peněžní gesta,
takhle tím dnem rychle letíme.

Dorazili jsme tedy zpátky,
tam mluvili ještě půl hodiny.
Matky byli naštvané, život je krátký,
Museli jsme domů, kde máme rodiny.

S některými se dva měsíce nevidíme,
občas mi to u někoho nevadí.
ale všichni víme bezpečně jediné,
že nás zase k lavicím usadí.