póza

póza

Anotace:

tváříme se

jako bychom o ní

nevěděli

 

jako by vůbec nebyla

 

žijeme na dluh

stále více a více

zadluženi

 

nejtišší ze všech

i kdybychom tě chtěli 

překřičet

 

v pokoře zavřeme oči

 

vše ti vypovíme

celičký příběh

s jeho začátky i konci

 

královno dne i noci

 

žijeme na dluh

než prozřeme

skrze tvé hledí

 

zprůzračníme

čistí

 

tebou i sebou si jistí

 

 

Autor zdenka, 23.09.2022
Přečteno 206x
Tipy 24
Poslední tipující: Dominik Plesr, Iva Husárková, Sonador, Kan, Protos1182, Frr, Marten, Vivien, Fialový metal, Jan Kacíř, ...
ikonkaKomentáře (14)
ikonkaKomentujících (7)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

je to královna všech učitelek;)*

24.09.2022 08:15:06 | Sonador

ano … Son … jen se rozpomenout… úsměv.z

27.09.2022 12:01:38 | zdenka

kéž by už brzy!!!!!*** :-D* ST*

23.09.2022 20:02:04 | Frr

úsměv.z

27.09.2022 12:02:10 | zdenka

Se smrtí v sobě se už narodíme, že, záleží, jak si to kdo vnitřně pojme a uspořádá. Jednou jsem četla, že nejsmířeněji umíraly staré ženy, co porodily mnoho dětí. Teď si v duchu říkám, že musely být tak zedřené, že už chtěly jenom spát...jen úvaha.

23.09.2022 15:38:46 | Philogyny

nejlépe je číst v sobě… úsměv.z

27.09.2022 12:02:58 | zdenka

Milá zdenko, zaujal mě, text - v pokoře zavřeme oči, vše ti vypovíme. Za sebe vnímám tak, že ano, tuto (opět píšu pro mě, aby nebylo vysvětleno jako pohrdání modlitbou) pózu nedokážu ani v místě všeobecně k tomu určeném, v kostele. Pravděpodobně ani u lůžka bližního, odcházejícího, už ona situace mou mysl uvede pouze do ticha a nevědění. Až sobě samé vypovím svou jedinečnou vlastní modlitbou. Možná časem dozraju a zprůzračním nejen sebou si jistá, ale i oním. Toto vnímám jako krásnou báseň. A dál nemůžu psát, protože asi také znáš tu sevřenost v krku a tlak v očích.

Ale možná jsem se nechala až příliš pohltit, protože až teď jsem postřehla, do jaké kategorie je báseň zařazena.

23.09.2022 10:42:44 | Vivien

Milá Vivien, tvé ,, uchopení,, je mi blízké. Komentáře kohokoli z nás, vnímám jako naši jedinečnost… setkávání se se smrtí v našich životech… nás vnitřně zprůzračňuje… vede k nám samým… k našemu bytostnému já a zároveň k celistvosti… náhle jsme vším a ničím… prázdnem naplněným vším a ničím …pokud se smrt nestane naplno naším vědomým parťákem… žijeme na dluh… na půl plynu…Po tomto vysvětlení možná chápeš, proč je v této kategorii. Děkuji Ti za komentář, který mě ,, zdravě popošťouchl ,, k odpovědi.Z

23.09.2022 11:15:09 | zdenka

Děkuju, že ses ještě vrátila a věnovala čas Zdenko. Tak trochu jsem tušila, s tím zařazením. Ale odpověď samotného autora mě potěšila.

23.09.2022 14:14:03 | Vivien

já vím, Vivi… že jsi bystrá… úsměv.z

27.09.2022 12:03:41 | zdenka

Máš pravdu, kolik toho dlužíme přírodě. Pěkně jsi to napsala, milá Zdeni.

23.09.2022 05:40:02 | mkinka

mkinko, omlouvám se… musela jsem tam dopsat jeden malý odstaveček… na základě Tvého komentáře… z

23.09.2022 11:17:25 | zdenka

Vychově věren, vysadil jsem sad odpovědnosti... dobrou odrůdu. Dluhy nemám a nikdy míti nebudu.*

23.09.2022 00:15:30 | šerý

děkuji…šerý… za úhel pohledu Tvé duše… z

23.09.2022 11:18:37 | zdenka

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí