ELEGIE IDIOTA...

Anotace: Dle mého omen, věřím, že poslední...

Už asi nikdy nebudu nic psát,
a různé nešvary na paškál si brát.

Co z toho máš - a pro koho?
(A co z toho?!)
Jako exot patřím asi do ZOO...
Na co ti to je?
Vyhodit to do hnoje!
Řekl mi "komerční" přítel,
který uznává jen peněz pytel!

To, co napsal jsem nejraději zničím,
už i pro mne a pro nikoho to není ničím!
Nemá to vtip, nemá to dnešní st'ávu,
a já se unavuji v poetickém hávu.
To není, co dnes ve světě stále frčí,
nuda a zpuchlá veteš mi z toho trčí!
Už nemám pocity, emoce, ani bídné hoře,
chci, jak pes prašivý dokonat ve své noře!
Faleš, reality show, přetvářka, virtuální světa dění,
to nechci vidět, slyšet, to pro mne vlastní není!
Nebudu už nic psát, léčit se i chodit k lékaři,
jen budu mít stále nezájem, apatii vrytou ve tváři!
Idiocie, hypertenze, závratě, rakovina a prostata,
to vše je pro mne balast a zbytečná podstata!
Nic neznám, nevím, neumím, jsem k ničemu,
motovidlo, trdlo, osel, jelito, kopyto,
každý i bez pohledu na mně, ví to,
proč zavazet všem ostatním lidem, ke všemu!
Nejen v poslední době mám přesvědčivý dojem,
že nikoho nemůže zajímat můj slovní průjem!

Chci si dát asi poslední předsevzetí,
nedostat se tomuto světu do zajetí!
Nechci lkát a naříkat, jak nějaká Máňa,
to raději neprobudit se do ponurého rána!

Snad si mě čert vezme, k andělům se nehodím,
nohy mám bolavé a velmi ztěžka chodím!
Dobrovolně, uvědoměle i cíleně chřadnout,
bych mohl, plníc si své přání, na zem padnout!
Poslední cigaretu nonšalantně típnout,
pak někde v odpadcích potichounku chcípnout!
Než milovat hudbu, krásno a psát prózu a poezii,
to si raději v klidu provedu svobodnou eutanázii!

A potom můj duševní splín,
změní se ve smrdutý dým!

Pravdu má nesmírnou přítel, jemuž není světa rovno,
že nejen potrava, ale i psaní je na prd a h.vno!
Tabu též pro mně bude dříve milovaná knihovna,
neb, když to slovo rozdělíš, jsou tam také h,vna!
Ptačí chřipky s Rochem a Tamiflu se nebojím,
je tam nejúčinější složka - látka Osel/tam/i/vir!

A když budu srab i chtíce být zdráv,
budu blbý maloměštˇák, skřet, zbavený práv.
Třeba dostanu zase náladu,
zařadit se do stáda, do davu!

Z estetiky, poetiky si dám velký únik,
budu ponurejší než byl Viktor Dyk, básník!

Předplatím si všechen bulvár, budu sledoval
i v noci všechny reality show;
a určitě budu zdravý a zmizí mi otoky
mozku, i na nohou!
Sledujíc všechny seriály, telenovely,
soap op., pravidelné dávky emocí,
ano, ano - a k tomu bloky reklam
a bude konec všech mých nemocí!

Založím si firmu na psaní milostných psaníček
a splním si životní sen, dostat se do Zlatíček!

Když jsem přehlédl ty svoje neuvěřitelné sračky,
myslím, že zadek by mohl být logem mé obchodní značky.

Konečně už nebudu ušmudlaný lyrik,
ale světa znalý, komerční cynik!!!

Rozmyslel jsem si to...

Děste se, budu psát dál...

Přečtivši si výše uvedené řádky
a co je v nich,
duněl norou skřeta Bíši, dlouho
bujarý smích!
Zalez, vole pod přikrývku, propána
a pochechtávej se tam až do rána...

2006