Básníci Jizerských hor

My jsme básníci hor
o Jizerkách budeme psát
ač nemáme tu žádný vzor
líbezná krajina nedá nám spát

Básníci píší o lese
veršotepci sní o blankytě
tužka po papíru se třese
je neposedná, jako dítě

Básníci jdou se vztyčebnou hlavou
pohledem na Jizerky volí slova něžná
jaká krása v přehradách s vodou tmavou
a každá z nich je jako urozená kněžna

My básníci z Jizerského údolí
chceme o rodných horách snít
hvězdy jsou jiskry spadlé do polí
kde mezi klasy naleznou věčný klid