Snad sen?

Anotace: o minulosti, které ještě nepřebolela

Zasněná ležím hlavu v dlaních mám
Spokojeně předu, usínám.
Když v tom najednou zdá se mi sen.
Jako bych ho znala...opravdu...jen....
V tom snu sou fšichni šťastní
a já se s nima směju.
Fšichni kolem sou krásní
v náručí jeho se hřeju.
Vypadá to jako realita,ale není
najednou se všechno změní...
To už není sen to je realita.
Láska v ní není jaxi důležitá
a jeho pohlazení se mi vzdaluje.
Ani nevím jestli mě miluje.
Je tak daleko a neřekne nic.
Kéž by tehdy udělal mnohem víc.
Jenže, nestalo se.
A já teď sama děsím se rána...