Dopis

Anotace: ...

Smutný je když najednou
vše přestaneš mít rád,
a vztah cos roky budoval
se řítí jako hrad

co z písku děti stavěly
si spolu na pláži,
a s oblázky pracovali
na pěkný vizáži.

Tak jako my dva před světem
jsme byli krásný pár,
gentleman v černém s pugetem
a kráska plná čar.

Já doufám jen že vyhnu se
podruhé tvému vlivu,
a schovám se, vyvaruji
všech neupřímných slibů.

Vzpomínáš si na krásy
co učil jsi mě znát,
a říkal jsi mi zasněně
co bys v životě rád.

A nepodvádíš náhodou
se mimochodem ptám
nejenom svět a lidi v něm
ale sebe sám?

Věřím že teď lituješ,
na to tě dobře znám,
a tak mi brzy odpověz
trochu dřív než to vzdám...