Anotace: Ha, další výplod napsaný včera.:) Jsou to moje pocity, tak snad mě pochopíte. Pište komenty a hodnoťte, díky:)
Rozhodl ses pro svůj návrat,
avšak já málem dostala závrať,
proč mě nevaroval můj šestý smysl,
já měla tak prázdnou mysl.
Čemu vděčím za tvůj návrat?
S tebou mi vždy stouplo sebevědomí,
teď mě však trápí černé svědomí,
na darovaném prstenu usadila se vrstva prachu,
na duši mi přibývalo víc a víc strachu.
Čemu vděčím za tvůj návrat?
Přemýšlela jsem o tobě znova a znova,
pořád si opakovala tvá poslední slova,
nic však nebylo do důsledků jisto,
kdo má snad v životě stálé místo?
Čemu vděčím za tvůj návrat?
Říkám si, že všechno zavinila jsem já,
když několikrát jsem byla tak zlá,
všechny mé iluze a sny jsi mi vzal,
avšak teď jsi mi je opět dal.
Čemu vděčím za tvůj návrat?
Ta situace mi způsobila ránu jak z meče,
při které ze srdce potok krve teče,
já tě však pořád miluju,
budoucnost si s tebou plánuju.
Každý má na to jiný názor a já to beru... Co a kam budu psát snad je moje věc, hm?:)
23.05.2007 14:18:00 | Rhiannon
Bíšo: Mně se to líbí
No, co bych dodal závěrem: NEPIŠ (a pokud ano, pak do šuplíku)
23.05.2007 13:39:00 | Who cares a lot
Je to takový naivní dílko, pokulhává rytmus, rýmy nevypadaj příliš nápaditě a celkově obraty nepůsobí moc básnicky. Možná to zní tvrdě, ale na druhou stranu, člověk se učí zkušenostma a věkem zraje, tak věřim, že to bude i tvůj případ. Navíc si myslim, že ve 14 bych sám na vyšší úrovni netvořil...
23.05.2007 13:28:00 | Slovánek