Rozhovor

Anotace: možná pošetilá básnička, ale napsala jsem to, co cítím...

Srdce hovoří:
Spoutala mě,
už mě neposlouchá,
nechce slyšet co jí říkám,
Ale beze mě přece nemůže žít!
Kruci poslouchej mě!
Aspoň chvíli!
Jen maličký moment zavři oči
a poslouchej jak biji.
Biju pro tebe!
Já chci aby jsi žila.
Já jsem ta hmota,
která tvůj život vede,
která ho pohání.
Jen já řeknu,
kdy je dost.
Kdy už je čas odejít.
nade mnou nevyhraješ,
Nikdy!
Rozumíš!?
Nikdy víc se o to nepokoušej,
bylo by to zbytečné.
Máš mě -
tudíž máš život.
Až já nebudu,
pak ani tvůj život nebude.
A i když mě v sobě zapíráš,
tak tam pořád jsem.
Pořád jsem tvůj kat.

Já hovořím:
Nenávidím tě!
Jen kvůli tobě trpívám!
Jsi nositel bolesti.
Tak strašně rádo mě trestáš.
Za chyby které jsem kdy udělala.
Mám se poučit?
Z bolesti, utrpení, zklamání…
Ze špatného se mám poučit?
Ano, poučila jsem se.
Ptáš se,
jak dopadlo mé myšlenkové hloubání?
Tak já ti ráda odpovím.
Doufám,
že taky budeš trpět pro tato slova,
která ti teď řeknu:
Nechci tě!
Bez tebe budu tou,
kterou opravdu jsem.
V mých osudových kartách nejsou karty se srdcem.
A víš proč?
Protože tam nepatří!
Ty jsi jádrem lásky.
Jenže láska do mého života nepatří.