Píseň poražených

Anotace: uh, je to na mě atypicky optimistický, ale už je to asi půl roku co jsem jí psala, takže se ani tolik nedivím..

Víš, to se stává
jen nebuď skleslá
nejsi ta pravá
zdánlivě jsi to snesla.

Ale vím to i já
co srdce skrývá
jen bolest bodavá
tě v moci mívá!

Můžeš se rozběhnout
a můžeš řvát
nebo jen pokleknout
a brčet proč tě nemá rád,
ale ničeho tím nedosáhneš
jen většího zmatku v duši
bude lépe, když hlavu zvedneš
a zahodíš co tě kruší..

Věř je nás víc
těch co se trápí
tak marně chtíc
ať se nám vrátí
to co vydali
jsme dávno pro druhé
ale je to pryč
v dálce duhové...

Jen nesmíš zoufat,
přestaň se bát!
Když budeš doufat
Slunce bude zase hřát
a jednou prosvítí
pokoj pro padlé
jednou rozproudí
srdce prochladlé!

Pak stačí se zvednout
a čelit osudu
otevřít oči
bez výčitek bez studu
a s hlavou vztyčenou
jit cestou kamennou
a osudu se můžeš smát
protože svět má tě rád!