Konec

Anotace: Někdy člověk nepochopí...

Krásné časy jest to byly,
Ale pak jsme na vše zapomněli.
Zapomněli na lásku,
Na cit a tu nespoutanou krásu(krásku).

Milovali jsme se moc,
Avšak všemu nám odbil zvon.
Zvon, o kterém nikdo nevěděl,
Jen ty a já…

Vždy jsem to byla já,
Kdo za vše mohl.
A tak se ptám,
Kde a kdy jsi ty udělal chybu…

Řekl jsi mi jen jediné,
Zapomeň na mně.
Ptala jsem se,
Copak to jde?

Ty jsi však jenom mlčel a
Řekl mi,
To už je tvoje věc a
Nestarej se o mně…