A dál?

Anotace: trochu ohrany téma. bohužel furt aktuální. až ten konec možná za něco stojí... posuďte sami

Dokážeš ublížit jedinou větou.
Naději na úsměv tvá slova smetou.

Každý dělá chyby,
chybovat je lidský.
Přemýšlím nad „kdyby“…
-jó, bylo by to hezký.

Proč to nejde říct normálně?!
Nemyslím hezky, ale ne tak moc nasraně.

Vždycky by to mělo i jinak jít,
jen by SE muselo chtít!

Ale pokud se nechce,
pokud nemáš důvod,
neřekneš to měkce.
Vztek má v srdci původ.

V srdci, v kterém už pro mě nic hezkýho nezbylo.
I když mi dávno něco úplně jinýho slíbilo.

Neumíš mě už milovat.
Neumíš a nechceš.
Ale ty neumíš ani mít rád.
Mě to nejde zas tak lehce…

Co jsem já? A co jsi ty?
Pletu si city s pocity.

Já jsem jen loutka
pod vedením někoho tam nahoře.
Ale moje poutka
ovládáš teď ty. A to není zrovna moc dobře…

Neobratné ovládání
duši velmi často zraní.
Tělu pak ublížím už sama –
často se nechci dožít rána.

Kamarádi nepomůžou,
mají svých problémů dost.
Alespoň mi však nelžou
a neberou veškerou radost.

Rodinu už skoro nemám,
nevím, kam bych před světem utekla.
Křičím a křídla zvedám,
chci pryč z tohohle nemylosrdnýho pekla…