Pavučina

Anotace: Láska je jako pavučina. Vlákna se zpřetrhají, nám to způsobuje bolest a přesto zpřádáme nová a nová vlákna i přes tu skutečnost, že se zpřetrhat mohou znova.

Láska je jako pavučina,
tak opravdová a přece snová a jiná.
Ve světle mnoha dnů a roků se třpytí,
jako rosa v lese na rozkvetlém kvítí.

Nitky se splétají, jsou pevné a pružné,
jediné trhnutí a vše je pryč. Je to možné?
Láska nám přináší vše a bere ještě víc,
tak prozradí nám osud, kde rub je a kde líc?¨

Láska může být krásná, až dech se tají,
motýlci v srdci křídly třepetají.
Dělají zmatek, avšak jsou balzámem pro duši,
kdo ten pocit nepoznal, zdaleka nic netuší.

Jenže po krátkých snech přijde velké procitnutí
a ten bol je tak hrozný, že k repete vás nikdo nedonutí.
Tak stojí ta láska vůbec za to?
Zdá se, že ne...ze všech konců vzato.

Toto si můžeme stokráte říci,
avšak láska je plamen, když rozžehnem svíci.
Je jediným světlem, když horoucí tam je
a my ji jak záchranou vestu maje.

Tak proč, když tak krásná zá se býti,
dokáže bodnout a ránu solí přitlačiti?
Ano...láska je krásná a i krutá být dokáže,
jak u koho to bude, to se časem ukáže.