Biograf Samota

Anotace: Už tam moc často nechodím; vzpomínky pořád bolí... (Touhle básní, co mi přes rok ležela nedopsaná "v šuplíku", splácím dluh svému svědomí- a taky Tobě, Radku; nikdy jsem Ti neřekla, jak moc jsi pro mě znamenal.)

Jen kousek odtud je biograf Samota;
trávím tam každou volnou chvíli.
Film jménem Vzpomínky každý den promítá
-příběh, v němž my dva jsme hlavní role žili.

Za těch pár měsíců už znám ho nazpaměť,
a přece pořád víc cizí se mi zdá:
barvy už blednou a slovům nejde rozumět,
v desítky tónů se Tvůj hlas rozpadá...

Neslyším už, co šeptals mi do vlasů,
cítím jen Tvůj dech s chutí nikotinu
a po Tvém objetí - snad z lásky(?), možná pro krásu -
marně se snažím léčit kocovinu...

Vztahuju ruku v první řadě kina
- stačí mi pohlazení, dotyk jediný...
Nejsi to Ty, jen herec - je nás jen polovina...
Celek už v minulost pohřbily vteřiny...

Zajdeš sem někdy? Ráda bych Tě pozdravila...
Smutnej scénář nám život psal.
V té hořké romanci já roli svou jsem ŽILA.
A co Ty? Jenom jsi ji HRÁL?