Proboha, co jsem to udělal?

Anotace: Závěr patosu!!! 10.díl

Už je to tu znovu,
zase sedíme na zahrádce,
a útočíme na hospodu,
dneska ale jen krátce.

O srazu si to povíme,
tělo se mi chvěje,
co se všechno dovíme,
čas neúprosně spěje.

Lidé mě tam celkem nudí,
jediné komu rozumím,
je pár osob a jistěže jí…

Mastíme žolíky,
dostávám nápad,
nanosím lahvičky,
začíná panákopád.

Šílená kombinace,
karty, ona, chlast
a divoké tance,
ježiš to je slast…

Fotbálek nás pobavil,
zasmáli jsme se hodně,
pak nás celkem unavil,
šílenej saigon v seně.

Ležím tam já a ona,
na kupce sena je se mnou
má vytoužená osoba.

Začínám to konečně,
vyjadřovat a vykládat,
zní to trošku horečně,
ale musel jsem se odhodlat.

Zažívám to nejhezčí,
nejkrásnější, nejsladší
když tam ležím
v jejím překrásném objetí.

Dostal jsem to ze sebe,
chtělo se mi brečet,
přesto dál ležím, vyprávím
a nezačínám ječet…

V tom seníku zažil jsem,
to nejkrásnější v životě,
tentokrát to nebyl sen,
já držel její ručku a hladil ochotně.

Udělal bych to znovu?
Jistěže, nikdy se nemodlil,
k tomu pánu bohu.

Po pár hodinách mi to začíná docházet,
sice jsem se vyjádřil,
ale dál jsem v řitě a na sebe vinu házet,
můžu dál a dál, kéž bych nikdy nepil…

Zažil jsem něco krásného,
ale k čemu mi to je,
ona má chlapce statného
a já místo sena, můžu skákat do hnoje…

Sekám trávu a uvažuji…
Jsou věci, které si za peníze nekoupíte,
na všechno ostatní je tu Eurocard,
Mastercard…

Nesnesl bych ti modré z nebe,
poněvadž vím, že to nejde,
neudělal bych vše na světě pro tebe,
poněvadž vím, že mnoho věcí člověk nesvede.

Jsou lidé, kteří tato slova
mohou říkat svým partnerům,
já, sekačka a tráva
se oddávám těmto hlodům.

Začínám magořet,
mluvit si sám pro sebe,
moje srdce zase hořet,
a mozek stoupat do nebe.

Myslel jsem, že když to řeknu,
že se mi krapet uleví,
místo toho je to mnohem horší,
oči v slzách chce se mi smáčeti.

Jak se před ní teďka mohu ukázat,
jak to udělat, provést,
jak lásku a přátelství provázat,
jak ty stopy zamést?

Nebudu to řešit,
vše ukáže čas.
Člověk na vrcholu existence,
a já sám, zas.

Tak jako písek v přesýpacích hodinách,
ubíhají i dny našich životů…
Ježiš co sem to za kretony.

Je mi na nic,
na hovno,
totálně jsem to zedral,
to je konec, nadobro!