Návštěvnost
Šťasten...
Šťasten...
Anotace: Zní mi to strašně kýčovitě, jak vystřižené z časopisu pro pubertální zamilované děvčátka.....
Na porouchaných kolejích
mé autonomní dráhy
sedím tiše sama
čekající
Na lidi
nemá cenu čekat
nemá cenu vyprávět jim
aby mě neopouštěl,
že to bolí...
Že jen čas rány hojí?
Blbost...
člověk musí si své rány
umět zahojit sám
Anebo potkat člověka
co jeho srdce spojí
a zase bude moci být
Š Ť A S T E N
mé autonomní dráhy
sedím tiše sama
čekající
Na lidi
nemá cenu čekat
nemá cenu vyprávět jim
aby mě neopouštěl,
že to bolí...
Že jen čas rány hojí?
Blbost...
člověk musí si své rány
umět zahojit sám
Anebo potkat člověka
co jeho srdce spojí
a zase bude moci být
Š Ť A S T E N
Autor mattoni.uz.neni, 04.07.2007
Přečteno 306x
Tipy 0
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
Skvělé, jsem rád, že tě poznávám. Dík!
07.07.2007 00:49:00 | Bíša
Moc pěkné, líbí se mi na tom to, že říkáš, že si člověk musí zhojit svoje rány sám, vážně moc hezké...:)
05.07.2007 08:59:00 | Nemůžu zapomenout
Dobrý. Jen ten konec koresponduje s tou anotací. Ale mě neva.
04.07.2007 22:26:00 | Gregy
Bohužel.., rány si sice musíš zahojit sama, ale může ti s tím pomoct nějaké to přátelské rameno...
04.07.2007 19:18:00 | Lorellin