Píseň o stodole.

Skoč dnes v noci,
moje milá,
se mnou do sena,
ve tmě,milovat Tě,
budu očima,
ve tmě,
poslouchat Tě,
budu do rána,
skoč dnes v noci,
moje milá,
se mnou do sena.

Vyprávěj mi ve trámoví,
vonné stodoly,
zdali láska,lásko moje,
Tebe nebolí,
jestli seno,sladká ženo,
Tobě nevoní,
či ve stodole o milování,
šeptati se nehodí.

A Ty o městě mluvíš,o svobodě,
svobodná jsi,utíkej k vodě,
nikdo Tě nedrží,
jen pouto lásky nespoutaně,
navěky vydrží.

Uteč ránem,moje milá,
ode mne do světa,
přec já Tě čekat ve stodole,
budu po léta,
uteč ránem,moje řeč,
rozhodnutí,Tvoje věc,
uteč ránem,moje milá,
ode mne do světa,
já neproklínám,ač zůstane mi,
po Tobě samota.

Neproklínám,
louku stínám na příkré stráni,
odpočívám pod jabloní,
jabloň vrhá stín,
prsten pletu z vonné trávy,
a do něj za rubín,
krůpěj krve vkládám z jeřabin.

Já neutíkám od jabloně,
za ohradou ržou mladé koně,
do kraje z věže křičí zvon,
genius loci volá,vrať se milá,
v noci skočíme do sena,
ve tmě,milovat Tě,budu očima,
ve tmě,poslouchat Tě,budu do rána,
ach, skoč dnes v noci,moje milá,
se mnou do sena.