Socha z kamene

Anotace: Pořád Tě miluju Broučku:,(

Už mi pláč nejde přes víčka,
zbyla jen jedna slzička.
Už srdce ztvrdlo kamenem,
shořelo na prach žhnoucím plamenem.

Jsem jako socha, co nemá duši,
jsem jako socha co nezná , když srdce v těle buší.
Mé srdce horoucí, zalil jsi do betonu,
myslím, že z těch okov už ho nedostanu.

V mé duši zavládla zdrcující temnota,
jediné co zbylo mi, je mého srdce samota.
Mé oči už nemají se na co dívat,
má ústa už nemají pro koho píseň lásky zpívat.

A to srdce okované, miluje Tě stále víš,
tvoje zrada strašně pálí, však ty jednou pochopíš.
Nechal si mne vykročit, cestičkou našich snů
a najednou je konec naší lásky dnů.

Vím, že odpouštět je lidské, to se asi má,
ale, že jsi mne zradil ani socha z kamene nezapomíná.
Pět let jsem Tě milovala, ctila ,lásku dávala,
abych potom pod hvězdama po nocích plakávala.

Před očima stále mám v Tvých očích tu nenavist,
tak jak mohly před nedávnem poměnky v nich kvíst.
V hlavě mám pořád ta slova, co naposled jsem slyšela,
než je slyšet znova, raději bych zemřela.

Jsem jako socha z kamene, ale přesto umírám na zlomené srdce..