Myšlenka letí hlavou,
kdepak mám svou milovanou?
Kdepak mám moje zlatíčko,
pro ni, buší mé srdíčko.
Jen pro ni buší,
úsměv, ten ji hrozně sluší.
Těším se, až mi přijede,
až mne opět obejme.
Až pudem městem ruku v ruce,
až bude u jejího mé srdce.
Stále vidím ji před očima,
ona je ta pravá,žádná jiná!
Já vím, u textů s city jsou komentáře jako stěrače u ponorky, ale čtu teď tvá dílka a splývají mi všechna dohromady. Zkus veršovat alespoň ob jednu větu a neveršovat stále dokola sloveso se slovesem a podstatné jméno s podstatným jménem. Taková tvorba může být hezká, když dodržíš alespoň plynulost, tak aby se člověk při čtení nezadrhnul. Jinak je taková tvorba příliš laciná.
21.07.2007 21:16:00 | tuleby