Zapálili dva si jednou ve tmě svíčku
plamen na stole kus od nich plál
a záviděl všem stínům na zdi opodál.
Byla sama. Zapálila ve tmě svíčku,
postel šoupla ke zdi v ohledu.
Řek plamen: „Bez stínu tě, milá, nesvedu!“
jsem refrén písně bezejmenné,
plamen, s kterým žije stín,
co se stínem bez plamene?
ve tmách mizí do hlubin...
*** J.
20.07.2007 23:48:00 | j.c.