Řekou protýkáme

Je mi smutno Miláčku,
můj život visí na háčku,
jak rybář co mě napíchnul,
civím tu zas jako kůl.
Snad mě Tobě předhodí,
snad mě k Tobě dohodí,
snad všimneš si mě zdaleka,
vždy život náš je řeka
a my v ní plujem stále dál
až do moře se rozlévám
a ten rybář Osud je,
on zná a ví kam poplujem,
já však ztrácím naději,
když mizíš mi tu v peřejích.