Nevinnost

Dobře jsem cítila tu kudlu.
Ani ses neobtěžoval bodnout mi ji do zad,
teď trčí mi z hrudi...

K zemi stékají prameny krve.
Škoda, že v tom jezeře už si nezaplavu...
Rány se rozevírají jako kdysi tvá náruč.
- jen prohoďte si zase role...

Ve vzduchu visí smrt. Moje? Tvoje?
Ne. Labuť nesoucí jméno Nevinnost odešla.
Nebylo to na jih,rovnou na věčnost.
A její pírka se snášela k zemi...

Nedbale přiléhaly k ranám mým.