Kdo věří...

Anotace: Víra v lásku nebo Boha?

Kdo věří, že někde žije jeho duše spřízněná,
která ho bude milovat,
ten mnohem větší šanci má, než ten,
kdo se rozhod, že život svůj si bude jen malovat...

Já jsem jedna z věřících,
z těch co věří víc a víc,
co mají naději,
že Tě někde potkají...

Tak dlouho jsem toužila,
vidět úsměv Tvůj,
co zničí můj hněv,
co zahřeje u srdíčka,
co pohladí po tváři...

Když jsem s Tebou,
jsem štastná jako nevěsta,
kráčející k oltáři....

Neví co jí čeká,
jestli štěstí či zármutek,
to ji ale nezajímá,
prožívá jen tento okamžik,
tento nezapomenutelný zážitek...

Když farář řekne: "Ženichu polibte nevěstu"
anděléz nebe sypou štěstí...
Je to nakaždém,
jestli si to své ve vzduchu chytí...

Nebo nechá do prachu spadnout,
nechá kvítek, toho dobrého,
navždy uvadnout...

Připadám si jako básník,
kterého verše nenapadají,
jak zpěvák co zapomene text....

Stejně tak já zapomínám slova,
co chtěla jsem říct,
když Tě vidím znova,
a chci jen s Tebou být...

Nenávidím Amora,
co mé sradce zasáhl,
za to, že nemůžu zapomenout
na Tvou poslední návštěvu...

Proč se mi tolik stýská
a z očí kanou slzy..
Proč musím být sama,
nevědět, kdy Tě zase uvidím,
a přitom tušit,
že nebude to brzy...

Stejně je to jen sen,
co nikdy neskončí,
jen moje touha,
které se nic nerovná...

Pořád budeš daleko,
jako jsou pro lidi planety a vesmír,
já si pořád dokola opakovat musím,
že už na Tebe myslet nesmím....

Kdyby to aspon maličko šlo,
nebylo to tak těžký,
tak těžký jako se to jeví...

Ale já pořád věřím,
že Tě někde potkám,
že se mi vrátíš,
že mě budeš milovat,
a stejně jako já,
víru nikdy neztratíš...