Bez doteků
a beze slov
květina na květ kývá
a přeci jsou si nadosah
když včela je k sobě přitulí.
Touhy růže rdící
chrání trny náhle obživlé
a napichují slova nevyřčená
mezi květem a květinou
na hroty své.
Ale stejně nocí zní
hlasy pod křídly můry ukryté
do vrnění kotěte
které netuší
že stíny šera
se jednou stejně rozplynou
ve vůni němých květů.
Ač zůstala v ústech
a němými se staly,
v očích plných lásky
se přečíst jistě daly.*
Krásné:)
16.09.2020 22:44:28 | jenommarie