Jemné pohlazení smyslů samou svou přítomností,
úsměv krásné Siháji pouště,
zvláštní vznešenost skrytá většině lidí,
Obsidián,
rozdělující se v tisíce tenoulinkých vláken,
proplétající se v nepostřehnutelných vlajících vzorech,
temně modrá obloha nesoucí hlas Tinúviel,
rozechvívající srdce mé svým hlasem,
a jeden malý, ztracený prsten.
Jsi jemná bytost, která našlapuje potichu, aby nezvířila prach na schodišti lásky, co tam dlí myriády let. Super
03.10.2007 16:04:00 | PatriceB