Románek

Anotace: Vím, čekáš, ale mé pravdy - se nikdy nedočkáš... Tak proč se mě, drahý - tak moc lekáš..?

Proč já pro tebe slzy roním,
vždyť ty máš úsměv jenom pro ní.
Srdci já jsem poručila,
natolik zoufalá jsem byla.
Vím, co míti jsem nemohla,
a míti mít nebudu.
Přesto doufám -
že na tebe nezapomenu.
Dávám své srdce v šanc,
myslím, že láska je jen klam.
Dnes nedám možnost jiným,
nedám ji ani tobě.
Moje tělo stále žije,
ale duše je již v hobě.
Neklamala jsem, že po tobě
toužím.
Moje srdce, city,
vše kolem mě krouží.
Zaváhal's, možná kdyby ne,
tak mohl jsi mít všehcny.
Ano, to stále můžeš,
ale již ne mě...