Anotace: napadlo mě při cestování po Brně...
tramvaje do deště jiskří
čeká nás večírek pro tři
dvě misky jsou u vah
a postel zbude pro dva
tlouštíci se na ostrůvcích
objímají
nakolik pupíky dovolí
střevičky čvachtají
v kalužích
odchodové rytmy
obálka od tebe
spadla mi do vody
a zbytek do tmy
čas spěchá za cinkotem
nedostižných dveří
no tak si počká
až přijedou další
nebo se najde dobrák
co mu je přidrží
čas spěchá
i já mám na mále
nikdo si
nevzpomněl
knedlíky uválet
připošmournělo
v tom psaní stojí psáno
UŽ NEJSEM K MÁNÍ
"něco by to chtělo"
říkají si u večeře
dva smutní pání
ano, cinká pěkně, ale občas cinká trochu mimo mísu. některé výrazy se ti vážně daří, nedostižní dveře, chronos skvěle vyjádřen, doslova: vyjádřen. přes všechny báječné momenty (především zvukové či obrazové) je text poněkud vyjádřen, jako vykrojené jablko. okamžik s pasním, nejsem k mání, je nejsilnější, působivý, ale málo. na poměry literu ovšem skvost.
30.09.2007 20:57:00 | grygaruv atelier
Rád bych vyjádřil radost nad cinkotem ve tvé poslední básni - Večírek pro tři, i když zůstaneš jako kůl v plotě stát, tvá poezie bude vždycky dobrým kompasem pro tvé další směřování a zaostřování cílů. Oni zůstali tam kde nechtěli původně skončit, ty máš však na víc. Jsem přesvědčeným pozorovatelem tvých výletů do světa fantazie. Pokračuj. Dobrá poezie může být i dobrým tréninkem těla. Ad bonum.
30.09.2007 00:54:00 | PatriceB