.
Jsem to já
…jsem nebe
A kolem a na prstech vzdechy
…a kostička nelásky, co zřejmě zebe
Neptej se
„mě i tebe“
Zateměno a mezi žaluziemi
Je chycená ta vzdychající láska,
co věděla, že nebude žít v nebi
- pozemšťanka
-podel a podle srdce
Brečela bych,
Ale myšlenky by se mi mohly smát
…“zůstanem navždycky všední
…a tys mě měl i střípek věčnosti rád“
Hm…
V posteli zůstala jsem jako poslední
…a možná i sama
Strčit jen svoji řasu pod poštář
…chtěl bys, abych si něco mohla přát
…jenže já…
…já
..v ruce už jen cituprázdný snář
S tvojí vůní a dotekem
Fuj!
Vím,
Že se jednou úplně celý beze strachu odevzdáš…
A vím,
Že jsi za stíny ani před budoucností
Nikdy nebyl můj
a přesto vím jen
...
"stůj!"
.
jak dlouhej je střípek věčnosti?
02.10.2007 19:13:00 | Trdlo
na dosah od nebe, z okraje oblaků,
střílím si duhovky po ladném oblouku,
padají na cesty dálničních tuláků,
na pásy dělící, na Brno, na louku....
:)
01.10.2007 15:15:00 | callowsick
Co na tohle mám napsat?? Snad jen,že ty problémy jsou všude kolem nás... a čas je jenom čekáním na to, jak to dopadne... a výsledek?? Může se po nějaké době, v trochu jiném světle, zdát úplně jiný... držím Ti pěsti... Slunečnice... ;)
30.09.2007 16:27:00 | prostějanek