Bojím se o Tebe !

Anotace: "K"

Kdybys tak vědětl, jak hrozně mě bolí..
ta nadřazenost, provokace..
dominance její !
Jistě stojí si na nohou, pevněji než-li já,
zoufalost ve mně roste,
úzkost city ovládá..

A já pláču...

Polštář polyká hektolitry slz,
vlastní oceán brzy si vytvořím, dívej,
jak není polštář dávno bílej,
pomalován písmem smutku, řasenkou,
nechci být opět tou Alenkou..

V řiši divů..

Slova jistá dávají mi od ní znát,
že nechce abys byl jen známým,
či pouhý kamarád ..
A i když říkáváš, že rád máš jenom mě,
řekněme si přeci jenom upřímně ..

Dělí nás tolika kilometrů..

Věřím Ti, snad chybu další nedělám,
však podívej se na mě,
řekni jaké zbraně v ruce mám?
Žádné, těžko bojovat se slovy tohoto typu,
nechci plakat, bát se o tebe časem ze zvyku..

To vážně nechci ..

Prosím, pohlaď mě po vlasech a přiviň k sobě,
ať vím že součástí jsi jen nás dvou,
že patřím k Tobě a Ty ke mně..
Žárlivost tohle však ani kouskem není,
je to jen to obyčejné,
trýznivé bolení..
Strach co budí z klidných nocí,
kdy zdá se,
že korálky posledního štěstí se ztrácí..

Nech prosím vpít slzy do Tvého ramene,
slzy jenž projevem jsou lásky kamene ..
nech je stékat po mé tváři,
slzy, jenž jsou mého citu stráží.
Poslední čistou věcí co mi zbyla,
však situace bohužel mě přinutila,

Dát jim volný průchod..

Pláču, strachem, beznadějí a zoufalstvím,
skláním hlavu, možná brzy,
s doufáním, že snad slečnu to jednou omrzí.
Že strach o Tebe odejde, a žal se duše vzdá,
odpusť zlato, však teď jsem příliš bolavá..

Strachem o Tebe..