Střípky

Tma.
Je pár minut před půlnocí,
pár minut před novým dnem
a za okny ze střech odkapává
podzimní dávka smutku.

Ticho.
Dům už pomalu uložil
své lidské i zvířecí nájemníky
na měkké podušky spánku,
do voňavých peřin snů.

Samota.
Důlek na polštáři žaluje,
že zase chybí moje hlava
a vychladlá polovina postele
tě k sobě vůbec neláká.

Stesk.
Pomalu ti sedá na víčka
a dere se pod ně silou,
kterou by mu mohla závidět
i tvoje…moje…naše láska.

Naděje.
Vlastně skoro jistota,
že zas vyplním důlek na polštáři,
uložím tě do měkkých podušek snů
a dám ti sílu na další osamělé noci.

Víra.
Nevím jestli v boží mlýny,
možná věříš síle lásky a touhy,
spravedlnosti a nevyhnutelnosti,
snad našemu času a osudu.

Světlo.
Ze střech dál odkapává
smutek podzimních nocí a do ulic
se po špičkách vkrádá světlo
našeho tichého souznění.