Držel jsem jí,ale né dosti blízko,
Ale za to moc dlouho...
Struna, jež se zdála pevná,
Jak, karbonové vlákno,
Praskla, pod tíhou touhy,
Směji se, láska bývá občas svině...
I půjdu já, čelem proti zdi,
Síla má je mocná,
Já rozbiju to v srdci,
Co mi zbylo...
Nikdo to nemůžete pochopit! Snad možná někdo, ale to už je stejně mrtvé-odešlo to pryč-chtělo, ale já držel seč jsem mohl, jsou to zhruba 3 dny, kdy jsem pustil...
05.10.2007 21:27:00 | Lumen
Achoj, je to pekny, jako jo smutny,ale co uz...takovej je zivot.... nee? promin neumim moc psat komentare:( papa
05.10.2007 21:02:00 | Prue