Samota

Sedím tu úplně sám,
jen taška společnost mi dělá,
klaním se svobodným tmám
a zbyla mi jen povaha smělá.

Přišlo to zas a znova,
zase jsem sám.
V tu chvíli došla mi slova,
jsem jak pustý pole lán.

smůla a zklamání,
ti stálí společníci,
zas další mě odhání,
už jen vzpomínat při měsíci.

však naděje se nevzdávám,
pevné je přesvědčení mé,
ruku na potkání nedávám,
jen srdce chci jí dáti své...