Každým dnem tě chci nenávidět víc
každý den zapudím kousek tebe
nakonec nebude z tebe ve mně nic
já budu mít jen sebe
S každou myšlenkou na nás
s každou vzpomínkou na věci z minulosti
musím přemoci sebe zas
donutit se opět k nenávisti a zlosti
Nechci už tě nikdy v srdci mít
a pořád tě zřejmě miluju
chtěl bych chtít vidět tě zemřít
a stejně tě lituju
Rád bych zůstal živ
však láska mě dusí
chci dýchat jako dřív
opět nalézt duši
Ale to vše jsou jen slova
do těch se city nevlezou
a proto přesvědčuji se znova
kam mé myšlenky lezou
Pomalu plazí se k šílenství
chci nenávidět lásku
dívku, co jsem připravil o panenství
...přes oči dejte mi pásku
Postav mě ke zdi zády
zavři oči,natáhni ruku a....střela
mír a klid cítíš záhy
při pohledu na pád mého těla
někdy přemýšlím, že by bylo lepší začít ho nenávidět, že by to třeba dřív přestalo bolet...těžko říct, každopádně se mi ta básnička líbí, mooc Nomáde :-)
15.11.2007 15:12:00 | jitaaa
tvoje dílka se mi fakt líbí! milovat i nenávidět se má naplno...
14.11.2007 23:06:00 | duše v plamenech
říká se, že od velké lásky je jen krok k velké nenávisti...ale platí to i naopak
14.11.2007 22:40:00 | Veríssek