Dvě variace na totéž téma...

Anotace: Včera se mi pavlis pochlubila svou básní Večerní...Dnes ji už mohla publikovat. Já k ní včera složil jinou, / to je ta první část/ a dnes, když jsem si četl anotaci, přidal jsem ještě jednu pod *****. Zajímavé je, že oba hrdinové ztratili rukavici...

Slunce už je v kanafasu,
rudou duchnou přikryté,
ač tma, já v duchu zřím krásu
země v listí ukryté!

Duch můj v dálku se zatoulal,
tam kde touláš se i Ty,
možná i jméno Tvé volal,
kvítku v noci ukrytý!

Být tak s Tebou, tlapku Tvoji
dechem svým bych zahřál rád,
a za tu ztracenou Tvoji
rukavici dvě dal rád!

Vítr v korunách si píská
prapodivné smutné blues,
čím to, že zdáš se mi blízká,
ač je k Tobě cesty kus?

Též rolničky Tvého smíchu
ze Tvých veršů slýchávám,
když si čítávám je v tichu,
mám pocit, že už Tě znám!
********************************************************

Slunce sklání rudou hlavu,
k západu se uklání,
kráčím poli, v slzách plavu,
tak to jde už řadu dní...

Nic mi není, nebolí mne
hlava ani žádný sval,
jen u srdce je mi divně,
bylo, je, snad bude dál!

Rozhlížím se kolem sebe,
nepoznaný žal vnímám,
obnažená tlapka zebe,
jednu rukavici mám!

Vítr si v korunách stromů
píská prapodivné blues,
holou větví chrastí k tomu,
věru prapodivný kus!

V uších mi rolničkou zvoní
Tvůj smích, dívko ztracená!
Pomalu se courám domů,
zas o Lásce se mi zdá...

Vítr ke mně šepot přines,
něžný, skoro k zbláznění!
Osud novou kartu vynes,
připadám si zmatený!

Jako bys mne zpátky zvala,
na veliký Lásky kvas,
ač dřív sis to nepřiznala,
snad Ti náhle chybím zas...
***