Ráno šedivé
zní mi do srdce
písní nevšední
tak trochu najazzle.
Chvění vůně
nad šálkem čaje,
klavírní melancholie
osamělého hráče.
Mrazivé mrholení
za okny,
smuteční průvod
pro duši
tlumený v polštáři.
Naříkavé trubky
s dusítky,
zastřený hlas
zpěvačky
vhání slzy do očí
v mlze za dveřmi
pošťák
s nedoručenými dopisy
…teď už bez lásky …
..Láska?..
dokud ji nenajdeme
kontaktem očí
utíkáme ze stínů touhy
do nástrah jejích světel
bez křídel nebeské eskadry
jsme zlatí pavouci
v něžné noci
cizinci
v osudové posedlosti
otroci a otrokyně
svůdnice a ničemové
soužíme se v džungli citů
platíme daně
peklu - slovům - nebi
až pak
průklestem žárlivosti a nedůvěry
snad poznáme ji
v polibcích
v útoku doteků
a války dvou těl..
Jitro znaveného probudilo hráče
Kol Život jde někam žít
za sykotu kávovarů,
zde chlad a klid,
snídaně bez koláče
úsměvu a lásky darů
Jen Noc, svůdnice posedlosti,
zrcadlo nastaví ušpiněné
otrokům, co okovů jsou prosti
ne oči, to srdce pláče
Nejsem to já, že ne..?
***
J.s.
21.11.2007 13:50:00 | j.c.
Žárlivost a nedůvěra
není tím pravým pro lásku
konstatuje vaše Věra :-)
21.11.2007 12:29:00 | Levandule