Možná jeden pár
z úlomků kosmodromu
tiše dáš mi do dlaní.
Možná mlhy cár
a zvuky nočních stromů
zakryje tvá váhání.
Možná
že kus izolepy
v oranžovejch zdech
zašeptá ti
mnohá slova
o křídlech
co letí tmou
linkovanou oblohou
úlomky kosmodromu
na naše hlavy padají.
Zajímavé, takové neotřelé. Žádné klišé a přesto je z toho znát cit. Popsat něco slovy, kterými to možná ještě nikdy popsáno nebylo, to je umění. Dává to prostor k přemýšlení a je to osvěžující.
11.12.2007 20:30:00 | Lisa.Ginmi