do otevřených ran
sypu si cesty z popela
do otevřených ran
aby má duše věděla
do ran, na které i čas je krátký
touhy a nejde je vzít zpátky
do rány cesty z popela
pro lásku, která hořela
do srdce,
pro touhy a všechny naděje
předstírám, že se nic neděje
vzpomínky z mých dávno opuštěných cest
srdce mám prázdné
a není s kým se vznést
No jo, lítat sám je smutný...Ale třeba když se vzneseš, potkáš na tý cestě někoho stejně odvážnýho udělat ten krok do prázdna...píšeš hezky.
29.12.2007 22:20:00 | lampicka