Až lampičky světlušek ozáří Tvou tvář

Až něžných světlušek lampičky ozáří
tu Tvoji krásnou a milou mi tvář
i vlas Tvůj rozhozen na mechu polštáři,
řeknu Ti: "Lásko má, tady mne máš!"

Oděna v jemný šat z té noci hedvábné,
posetý hvězdami, jichž bledý svit
zas kouzlem tajemným srdce mé omámí,
jen Tebe jedinou já budu chtít!

Ke mně se přitiskneš, já budu v moci Tvé,
nebudu více již jinou mít rád,
když touhou bláznivou chvěje se srdce mé,
pozdě již na cestu zpátky se dát!

Až něžná ručka Tvá víčka mi pohladí,
retů Tvých polibky vášnivé rád
přijmu a jak velká svíčka ta kostelní
pod nebem hvězdnatým budu zas plát!

Tělo mé v ústrety Tvému se vydá hned,
rozkoš nám křídla dá, čeká nás ráj,
z vrcholu slasti své spatříme svět,
orgasmus nebude pro nás víc báj!

Poslední polibek, dlouhý a vášnivý,
jak hadi spleteni usneme pak,
zpocená těla zář Měsíce pohladí...
Že by též Lásky cit prožít chtěl snad?