Zase rotuji ve spirálách, vlastního sebeklamu
s úsměvem mrtvoly, s pečetí hlavobolu
doufal jsem asi ve víc, než můžu mít
zbývá jen beznaděj se smutkem slít
Už dlouho nežiji, jenom tu přežívám
minuty v hodinách, s úšklebkem počítám
bez Tebe můj život přešel, z komedie k hororu
s příchutí nočních můr a hořkého humoru
A ani moudrá slova starých mužů nezmírní můj žal
Souhlasím s Jirkou! :-) Krásná básnička, nic není definitivní a už patříš k oblíbeným. ST
29.09.2011 14:08:00 | Anita Buchtová
Naděje, jak známo, umírá poslední. Trochu mákni a zase bude líp!
Píšeš pěkné verše - šup s Tebou do oblíbených... :-))
18.08.2008 08:14:00 | poustevník Jirka