Kapka pořád padá,
nevím co dál pořád vzpomínám.
V mém srdci budeš do smrti,
tvé rty,tvé objetí.
Já netoužím po ničem než vrátit čas,
tak jako padá z hlavy vlas,
proč jen to stále neumím,
vrát zpět včechno změním.
Nejde to já vím,
a tak smiřuju se s tím,
že tvé tělo tvj stín,
už nikdy nespatřím.
Budou patřit jiné,
nic mi nezbyde.
Smutná básenka, vím, že se řéká "nikdy neříkej, níkdy, protože vždycky něco a někde", jenomže v některých případech to neplatí ..., alespoň co vím já. Ovšem ty nezoufej. Věř, zas to všecko krásné přinde.
24.02.2008 12:38:00 | NikitaNikaT.