Tak dopodrobna zabývám se tichem
hlas zloby z vnitra srdce
krev proudí do konečků prstů
s láskou mlčet bych měl.
Pomalu přivykám si na ticho a vůně
jako květ co zrodil se z poupěte
někdy sám sobě vypravuji příběh
nekonečný, jako vesmír bez stínu.
Být jako diamant a třpytit se jak řeka,
lásky čas nadešel, smutkem z černé noci
ptám se já tebe-žil bych?
Vědět předem, co mě čeká.