Za zpěvu pašijí

Z pašijových her že snad vystoupila?
Ji představit si jak Magdalenu smím,
vlající šátek, tunika rozmařilá
co zdobena vzácným bývá kamením

Jí cizí bezpochyb budou liché fráze
když ze zvládnuté nevypadne role
suveréna. Vichřice ve stodole,
či před posledním letem kamikaze?

Dnes tajemství odkrývá se mnohých skal,
na Velký pátek, jak věstí pranostika,
i hlubin srdcí, kde lásky jiskra bliká,
což k detektoru lži bych přirovnal

Svit adorace šleh pobledlou tu tvář,
ne, klíčem kouzelným není k jejím dveřím,
byť touha dýchá z ní, žádný honorář
Svým zásadám já dnes se zpronevěřím

Ztichlý je chrámu zvon. Za zpěvu pašijí
jen lehký dotek rtů na tvář. Ne, na šíji...
Zda poklad lásky zná, či její pyšná hruď
bez lesku kámen je, vyprahlá skály suť.